Xenolit

Pokud hledáte informace o Xenolit, jste na správném místě. V tomto článku se ponoříme do tématu Xenolit a prozkoumáme všechny jeho aspekty. Od jeho původu a historie až po jeho nejaktuálnější aplikace, stejně jako výzvy a příležitosti, které představuje. Ať už vás Xenolit zajímá z osobních, pracovních nebo akademických důvodů, zde najdete vše, co potřebujete vědět, abyste tomuto tématu lépe porozuměli a vytěžili z něj maximum. Připojte se k nám na této prohlídce Xenolit a objevte vše, co vám toto téma může nabídnout.

Gabroidní xenolit v žule; východní Sierra Nevada, Rock Creek Canyon, Kalifornie, USA

Xenolit je název fragmentu horniny nebo minerálu (tehdy se nazývá xenokryst), uzavřeného v horninovém bloku, který má vůči tomuto bloku výrazně odlišné složení (uzavřenina horniny stejného, příp. podobného typu se nazývá autolit).

Tímto termínem se často označují úlomky hornin v magmatitech, které se dostaly do magmatu během jeho výstupu k povrchu, ale xenolity se dají najít i v sedimentech, případně v meteoritech. Xenolity mohou být částečně asimilované, zejména na jejich okrajích, kde docházelo k reakcím s okolním magmatem.

Xenolity bazických a ultrabazických hornin (jako peridotity, kimberlity a lamprofyry) poskytují geologům nezastupitelný nástroj pro získávání představ o vnitřní stavbě svrchního pláště, jelikož během výstupu magma strhává okolní horniny, které vynáší do vyšších oblastí. Chemická a minerální analýza je jedním z mála způsobů jak přímo zkoumat materiál, který se na zemském povrchu nevyskytuje a který se nachází v plášti.

V kimberlitech přítomnost určitých minerálů v xenolitech indikuje hloubku, z jaké byl kimberlit vynesen na povrch Země (např. plagioklas je stabilní do 25 km, spinely v hloubkách 25 až 60 km a pod 60 km se stabilními stávají granáty s obsahem hliníku – grosulár, pyrop).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Xenolit na slovenské Wikipedii.

  1. Reichwalder, P., Jablonský, J., 2003; Všeobecná geológia 1. Univerzita Komenského, Bratislava, 239 s.
  2. http://www.geology.cz přístup: 11. 2. 2015

Externí odkazy