Výslovnost

V tomto článku podrobně prozkoumáme Výslovnost, téma, které má významný dopad na různé aspekty současné společnosti. Od svého vzniku upoutal Výslovnost pozornost akademiků, odborníků v oboru a široké veřejnosti a vyvolal debatu a zájem o jeho důsledky. V průběhu let se Výslovnost vyvíjel a získal nové nuance a stal se referenčním bodem, který označoval před a po v různých oblastech. Prostřednictvím komplexní analýzy prozkoumáme různé dimenze Výslovnost, od jeho původu až po jeho relevanci dnes, stejně jako jeho možné budoucí zaměření. Kromě toho se budeme zabývat různými pohledy a názory, které se kolem tohoto fenoménu objevily, s cílem poskytnout komplexní a obohacující vizi Výslovnost.

Výslovnost slov, vět a celé řeči je způsob, kterým jedinec vytváří zvuky, z nichž se skládá mluvená řeč. Výslovnost je ovlivněna použitým jazykem, oblastí, kde mluvčí žije, jeho původem, vzděláním i jeho osobností. Správná výslovnost je ortoepie. Je důležitou součástí jak hovorového jazyka, tak jazyka spisovného. Kodifikace správné výslovnosti je zpravidla udržována zejména jazykovědci a na hereckých školách. Velkou tradici má právě jevištní výslovnost neboli jevištní řeč.

Výslovnost v češtině

Podrobnější informace naleznete v článku Ortoepie češtiny.
ikona
Tento článek možná obsahuje výsledky vlastního výzkumu.
Můžete pomoci Wikipedii tím, že informace upravíte na základě věrohodných zdrojů a přidáte reference, aby uváděná tvrzení byla ověřitelná. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce článku zdůvodněte vložení šablony.
ikona
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Zatímco používání obecné češtiny v psaném projevu je jevem poměrně novým, srov. pokusy Josefa Škvoreckého, výslovnost tak důrazně kodifikována není, což vede od 90. let 20. století k silné rozvolněnosti.[zdroj?] Lze říci, že základem ortoepie v češtině je stejně jako u pravopisu[zdroj?] výslovnost moravská,[zdroj?] s těmito výjimkami:[zdroj?]

  • nedochází ke znělostní asimilaci (spodobě) neznělých souhlásek před sonorami (znělými souhláskami),[zdroj?] např. před m či h, ve slovech jako s mobilem , na shledanou .
  • zachovává kvantitu (délku) samohlásek, např. ve slově jáma .[zdroj?]

Odkazy

Literatura

  • Bohuslav Hála a Miloš Sovák: Hlas, řeč, sluch. Základní věci z anatomie, fysiologie a hygieny hlasového, mluvícího a sluchového ústrojí, z foniatrie, fonetiky, orthoepie, orthofonie atd.). Česká grafická unie, Praha 1941, 1. ed., 255 pp.; 2. ed. 1947, 298 pp.; 3. ed. SPN 1955, 351 pp.; 4. ed. 1962, 327 pp.
  • heslo Orthoepie. Ottův slovník naučný XVIII, p. 897

Externí odkazy

Enciclo
Wikious
Sapientia
Scientia
Boobota
Anandapedia
Sagapedia
Wikithot