Subjektivní právo
V dnešním světě se Subjektivní právo stalo tématem velkého významu a zájmu. Postupem času získal Subjektivní právo v moderní společnosti větší význam, protože vyvolává debaty, názory a hloubkové studie o jeho dopadu a relevanci v různých aspektech každodenního života. Od svého vzniku upoutá Subjektivní právo pozornost odborníků, nadšenců i široké veřejnosti a stává se tématem, které si zaslouží být prozkoumáno do hloubky. V tomto článku budeme analyzovat kontext Subjektivní právo a jeho vliv v různých sférách a nabídneme komplexní pohled, který nám dnes umožňuje pochopit jeho rozsah a význam.
Jako subjektivní právo (neboli oprávnění) se označuje právo určitého subjektu na něco, možnost chovat se určitým způsobem. Subjektivní právo je jinak řečeno zákonem garantovaná míra možného chování. Objektivní právo pak subjektivní práva buď přímo umožňuje, subjektivní práva z něj vyplývají, anebo je alespoň nezakazuje. Objektivní právo také zakládá postupy, kterými se subjektivní právo vynucuje, pokud je porušeno, např. podáním žaloby k soudu.
Podle toho, čí subjektivní povinnosti takovému právu odpovídají, se subjektivní práva dělí na:
- absolutní, která působí vůči všem (erga omnes), např. vlastnické právo či právo na ochranu osobnosti,
- relativní, která působí jen v rámci nějakého právního vztahu (inter partes), např. právo na splnění závazku.
