V tomto článku se budeme zabývat Raymond Williams a jeho dopadem na různé aspekty dnešní společnosti. Raymond Williams je téma, které v posledních letech vyvolalo velký zájem díky své relevanci v různých oblastech, jako je politika, ekonomika, technologie a kultura. V následujících několika řádcích bude analyzován vývoj a důsledky Raymond Williams, stejně jako jeho vliv na lidské chování a způsob, jakým se vztahujeme ke světu kolem nás. Podobně budou řešeny různé pohledy a přístupy týkající se Raymond Williams s cílem poskytnout komplexní vizi, která nám dnes umožní pochopit jeho důležitost a rozsah.
Raymond Williams | |
---|---|
Raymond Williams | |
Narození | 31. srpna 1921 Pandy, Monmouthshire |
Úmrtí | 26. ledna 1988 (ve věku 66 let) Saffron Walden |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Alma mater | Trinity College (1939–1941) King Henry VIII School Abergavenny |
Povolání | filozof, romanopisec, spisovatel, profesor, sociolog, literární kritik, literární historik a literární vědec |
Zaměstnavatel | Univerzita v Cambridgi |
Politické strany | Komunistická strana Velké Británie (1939–1941) Labouristická strana (1961–1966) Plaid Cymru (od 1969) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Raymond Henry Williams (31. srpna 1921 – 26. ledna 1988) byl britský literární teoretik, kulturolog a spisovatel velšského původu, představitel tzv. Nové levice. Jeho dílo přispělo ke vzniku kulturálních studií, která on sám nazýval "kulturní materialismus".
Studoval Trinity College na univerzitě v Cambridge. Během studií vstoupil do Komunistické strany Velké Británie, byl však záhy vyškrtnut, když se navzdory stranické linii (která platila do napadení Sovětského svazu) přihlásil do armády, aby bojoval proti Německu. Sloužil u protitankových jednotek a zúčastnil se vylodění v Normandii roku 1944. Po válce, roku 1946 dostudoval na Cambridge. Akademickou dráhu však zahájil na Oxfordu. Roku 1951 byl znovu povolán do armády, aby bojoval v Korejské válce, ale odmítl narukovat. Roku 1958 vydal svou klíčovou práci Culture and Society, která zaznamenala mimořádný ohlas, podobně jako kniha The Long Revolution z roku 1961. Ve stejném roce byl znovu přizván na Cambridge, kde se posléze stal profesorem (1974–1983). Od roku 1973 byl profesorem politických věd na Stanfordově univerzitě. Známým se v 60. letech stal i díky svým recenzím v deníku The Guardian, občas též psal prózu. Jeho odborné publikace se v té době soustředily na dějiny divadelního dramatu a románu (Moderny Tragedy, Drama from Ibsen to Brecht, The English Novel From Dickens to Lawrence) V 70. letech se přihlásil k velšskému nacionalismu a vstoupil do strany Plaid Cymru. Napsal v té době rovněž teoretické texty, které reagovaly na vznik kulturálních a mediálních studií (The Country and the City či Television: Technology and Cultural form, kde oponoval koncepcím Marshalla McLuhana). Po svém penzionování v roce 1983 se soustředil na beletrii.