V tomto článku prozkoumáme fascinující život a dílo Marie Amálie Orleánská, jedince, který zanechal nesmazatelnou stopu v historii. Od skromných začátků až po vrchol své kariéry Marie Amálie Orleánská prokázal, že je skutečným lídrem a vizionářem ve svém oboru. Na těchto stránkách se budeme zabývat jeho odkazem a přínosy, stejně jako dopadem, který měl na společnost a svět kolem něj. Marie Amálie Orleánská je postava hodná studia a obdivu a doufáme, že prostřednictvím tohoto článku nabídneme hlubší pohled na jeho život a jeho vliv na historii.
Marie Amálie Orleánská | |
---|---|
orleánská princezna španělská infantka | |
Marie Amálie v prosinci 1869 | |
Úplné jméno | María Amalia Luisa Enriqueta |
Náboženství | Katolická církev |
Narození | 28. srpna 1851 Palacio de San Telmo, Sevilla, Španělsko |
Úmrtí | 9. listopadu 1870 (ve věku 19 let) Palacio de San Telmo, Sevilla, Španělsko |
Pohřbena | Pantheon infantů, El Escorial, Španělsko |
Rod | Orleánští |
Otec | Antonín z Montpensier |
Matka | Luisa Fernanda z Montpensier |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Princezna Marie Amálie Orleánská, infantka španělská (celé jméno španělsky: María Amalia Luisa Enriqueta; 28. srpna 1851, Palacio de San Telmo – 9. listopadu 1870, Palacio de San Telmo) byla orleánská princezna a španělská infantka, druhé dítě vévody Antonína z Montpesier a infantky Luisy Fernandy z Montpesier. Z otcovy strany byla vnučkou Ludvíka Filipa I. a z matčiny Ferdinanda VII. Španělského.
Marie Amálie byla druhým dítětem vévody Antonína z Montpesier a infantky Luisy Fernandy z Montpesier. Její otec byl nejmladším synem Ludvíka Filipa I. a Marie Amálie Neapolsko-Sicilské a její matka byla mladší dcerou Ferdinanda VII. Španělského a Marie Kristýny Neapolsko-Sicilské. Měla devět sourozenců, z nichž pouze čtyři se dožili dospělosti.
Rodiče Marie Amálie se po revoluci v roce 1848, která sesadila z francouzského trůnu jejího dědečka z otcovy strany, Ludvíka Filipa I., usadili v Seville.
Marie Amálie se narodila 28. srpna 1851 v paláci San Telmo. Před jejím narozením rozhodla její teta královna Isabella II., že ať už bude dítě synem nebo dcerou, bude mu nebo jí udělen titul španělského infanta či infantky. Na konci září roku 1851 byla představena na oficiálním náboženském obřadu, kterého se zúčastnili její rodiče a političtí a náboženští představitelé města.
Stejně jako její sourozenci, získala vzdělání v rodinném paláci San Telmo. Také cestovala do Velké Británie a Francie. Většinu svého života strávila v rodinném paláci. Ráda hrála na klavír a kreslila.
Po slavné revoluci v roce 1868 se spolu se svou rodinou přestěhovala do Lisabonu. Uvažovalo se o svatbě mezi Marií a infantem Augustem Portugalskem, ale nakonec k ní nedošlo. Bylo to prý proto, že byla zamilovaná do svého bratrance, prince Ferdinanda Orleánského, vévody z Alençonu, ale ani jeho si nakonec nevzala.
Po exilu v Lisabonu následoval další ve Francii, kde se rodina usadila v Château de Randan v Auvergne. Rodina se do Španělska vrátila v roce 1870 a usadila se v Seville.
Krátce po návratu do Španělska Marie Amálie vážně onemocněla. Zemřela 9. listopadu 1870 v paláci San Telmo ve věku 19 let a byla pohřbena v Pantheonu infantů v El Escorialu.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Maria Amelia of Orléans na anglické Wikipedii.