Kliper
V tomto článku se budeme zabývat tématem Kliper z různých úhlů pohledu, abychom analyzovali a porozuměli jeho významu v dnešní době. Kliper je téma, které vzbudilo velký zájem v různých oblastech a jeho dopad sahá od osobní až po sociální sféru. V tomto směru prozkoumáme různé aspekty související s Kliper a poskytneme podrobné informace a hloubkové analýzy, které našim čtenářům umožní získat ucelenou představu o tomto tématu. Dále budeme zkoumat dopad Kliper v různých historických a geografických kontextech s cílem porozumět jeho vývoji v čase. Prezentací dat, posudků a odborných názorů se snažíme našim čtenářům poskytnout úplný a obohacující pohled na Kliper.
Kliper byla mnohonásobně použitelná kosmická loď vyvíjená v RKK Eněrgija od roku 2000 jako náhrada za kosmické lodě Sojuz.
První zkušební let Kliperu se původně plánoval na rok 2011, první pilotovaný na rok 2012, ovšem v případě bezproblémového přísunu potřebných financí. Podporu Roskosmosu a finance projekt nezískal, tak se v létě 2006 práce na Kliperu prakticky zastavily.
Historie projektu
Práce na konstrukci pilotovaných kosmických lodí vždy patřily v RKK Eněrgija k prioritním. Dokonce i v devadesátých letech se připravovala modernizace lodí Sojuz TM na verzi Sojuz TMM, Sojuz TMS. V druhé polovině devadesátých let se v Eněrgiji zrodil návrh nové lodi tvaru vztlakového tělesa - varianta na půl cestě mezi okřídleným Space Shuttlem a kapslí Sojuzu. Byla spočítána aerodynamika tělesa, model testován v aerodynamickém tunelu, zvažovány různé velikosti těchto manévrujících návratových těles.
V letech 2000–2002 probíhaly další ověřování letových vlastností návrhu lodi, ale těžká finanční situace v oboru nedávala naději na realizaci projektu. Roku 2003 dokázala společnost Eněrgija změnit situaci a získala pro pokračování projektu podporu Roskosmosu. Nyní se konstruktéři začali detailně věnovat vnitřnímu uspořádání lodi.
V únoru 2004 byla o projektu informována veřejnost. V souvislosti s nedostatkem financí byl kladen důraz na spolupráci s dalšími kosmickými agenturami. Téhož roku projevila zájem o Kliper ESA, ale požadovala radikální přepracování koncepce podle svých potřeb – loď měla být schopna přistát na letišti jako letadlo. Během necelého roku ve spolupráci s OKB Suchoje a CAGI byla rozpracována koncepce křídlaté verze Kliperu. V té době byl v RKK také vyrobena kompletní maketa lodi.
Finanční účast v programu (60 mil euro na předběžné práce) rada ministrů EU v prosinci 2005 odmítla. Roskosmos 18. ledna 2006 oznámil zahájení tendru na novou opakovaně použitelnou pilotovanou kosmickou loď. S projekty se přihlásily RKK Eněrgija (Kliper), GKNPC Chruničeva (s projektem vycházejícím z lodi TKS) a NPO Molnija (raketoplán MAKS). Žádný z návrhů nebyl shledán zcela uspokojivým a když v červenci 2006 ESA navrhla Roskosmosu tvorbu nového transportního systému na základě lodí Sojuz a ATV, byl konkurs přerušen. V červenci 2006 ruská vláda schválila koncepci rozvoje pilotované kosmonautiky do roku 2030. Koncepce předpokládaly postupné vytvoření kosmického dopravního systému, osvojení okolí Země, Měsíce a let na Mars. V části věnované dopravním systémům byl prvořadým úkolem modernizace lodi Sojuz, dále vytvoření orbitálního tahače Parom a teprve poté by přišel na řadu Kliper.
Od června 2006 RKK Eněrgija práce na Kliperu omezila na minimum a po odvolání propagátora projektu ředitele Eněrgije Nikolaje Sevasťjanova v červenci 2007 Roskosmos ani Eněrgija Kliper nepřipomínali. V dubnu 2008 Eněrgija však zveřejnila opět dva návrhy budoucí pilotované lodi – modernizovaný zvětšený Sojuz a další variantu Kliperu – loď startující se složenými křídly, která se rozkládají při přistání.
Základní rozdíly proti Sojuzu
- Mnohonásobná použitelnost návratového modulu (20–25 startů nebo 10 let)
- Na oběžnou dráhu vynese 6 lidí a 700 kg užitečného nákladu proti 3 lidem a 200 kg Sojuzu
- Větší vnitřní objem zlepšuje podmínky posádky a umožňuje zvýšit dobu samostatného letu
- Možnost návratu až 500 kg nákladu z oběžné dráhy
Popis lodi
Konstrukčně Kliper sestává z návratového modulu a orbitálního úseku. Hlavní zvláštností je opakovaně použitelný návratový modul typu vztlakového tělesa s tvarem zaoblené žehličky. Významně vyšší poměr vztlak/odpor (0,6–1,8 při nadzvukové rychlosti proti 0,25–0,3 u kapsle Sojuzu) dovoluje provést klouzavý sestup v horních vrstvách atmosféry, což snižuje tepelné namáhání a umožňuje využít mnohonásobně použitelný tepelný štít. Konstrukce také umožňuje návratovému modulu boční manévr až do 500–600 km, přičemž Sojuz může uhnout maximálně o 70–80 km.
Orbitální úsek je sestaven na základě orbitálního úseku Sojuzu. Ze Sojuzu jsou převzaty také systémy přibližování a spojování s orbitální stanicí. Orbitální úsek Kliperu zahrnuje též vodu a vzduch pro samostatný let, část elektrických a řídících systémů lodi (nejhodnotnější prvky těchto systémů jsou umístěny v návratovém modulu) a motory pro manévry na orbitě, ty se předpokládaly s palivem etanol/kapalný kyslík. Manévrovací schopnost lodi je cca 420 m/s.
Okřídlená verze (2005) kromě přidání delta křídla jinak zachovala trup verze původní, přičemž se značně zlepšily letové vlastnosti (poměr vztlak/odpor se zvedl na 4–5), což umožnilo přistání na letišti. Ovšem za cenu zvýšení hmotnosti lodi o cca 0,5 tuny a poklesu váhy nákladu o 200 kg.
Nosná raketa
Podle informací RKK Eněrgija měl být start Kliperu možný ze všech ruských kosmodromů, kde jsou startovací komplexy Sojuz, tedy z Bajkonuru a Plesecku.
V původním projektu RKK Eněrgija se pro start Kliperu předpokládalo využití výrazně zmodernizované rakety Sojuz pod novým názvem Oněga. Nicméně z finančních i časových důvodů později Eněrgija navrhla použití ukrajinsko-ruské rakety Zenit 2.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Клипер (космический аппарат) na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c LUKAŠEVIČ, Vadim. Буран . . Kapitola Клипер. Dostupné online. (rusky)
- ↑ MICHAJLOV, Viktor. К "Клиперу" вернулась "Энергия". Независимая газета . 2008-04-23 . Dostupné online.
- ↑ a b FRANTIŠEK, Martinek. Ruská kosmická loď Kliper . Česká astronomická společnost, 2004-06-15 . Dostupné online.
- ↑ a b c WADE, Mark. Encyclopedia Astronautica . . Kapitola Kliper. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LESKOV, Sergej. В России разрабатывается принципиально новый космический корабль. Известия Науки . 2004-02-24 . Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kliper na Wikimedia Commons - MARININ, I. КИС РКК «Энергия» им. С.П.Королева, КК "Клипер". 7 и 16 мая 2005г.. Новости Космонавтики . . Roč. 2005. Dostupné online. ISSN 1726-0345. – fotogalerie modelu Kliperu
