Jan Simota
V dnešním světě je Jan Simota tématem, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Ať už díky svému dopadu na společnost, historickému významu nebo vlivu na každodenní životy lidí, Jan Simota se dokázal stát opakujícím se tématem konverzací, debat a diskuzí ve všech oblastech. Díky neustálé přítomnosti v médiích a sociálních sítích se Jan Simota podařilo překročit hranice a kultury a vzbudit zájem a obavy u lidí všech věkových kategorií a podmínek. V tomto článku důkladně prozkoumáme dopad a důležitost Jan Simota a analyzujeme jeho důsledky a význam v současné společnosti.
| Prof. Jan Simota | |
|---|---|
| Narození | 19. září 1920 Bechyně  Československo |
| Úmrtí | 13. března 2007 (ve věku 86 let) Praha Česko |
| Národnost | česká |
| Povolání | pedagog, sochař, učitel, medailér, keramik a vysokoškolský učitel |
| Významná díla | viz Dílo |
| Ocenění | národní umělec (1982) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Simota (19. září 1920 Bechyně – 13. března 2007 Praha) byl český sochař, medailér a vysokoškolský pedagog.
Studia a kariéra
V roce 1937 dokončil Státní odbornou školu keramickou v Bechyni, obor hrnčířství. Poté studoval uměleckoprůmyslovou školu v Praze u profesorů Mařatky a Laudy, kde absolvoval v roce 1941. Na VŠUP následně působil jako asistent, od roku 1950 jako odborný asistent u profesora Jana Kavana v ateliéru užitého sochařství. Roku 1952 se stal profesorem (obor modelování pro architektonickou tvorbu a plošné obory), v roce 1963 byl jmenován docentem, poté prorektorem (1966–1972) a nakonec rektorem VŠUP (1972/1973–1985); období jeho vedení je někdy hodnoceno jako bezinvenční a formalistické.
V roce 1976 byl jmenován zasloužilým a následně roku 1982 národním umělcem.
Dílo
- Socha Jana Nerudy na pražském Petříně, odhalená 22. října 1970 – spolu s architektem Karlem Lapkou vytvořili muže starého, životem unaveného
- portréty Emy Destinnové, J. B. Foerstera a Jana Zrzavého (tato busta Jana Zrzavého se objevila také na československé známce 2 Kčs z roku 1982)
- Umění radosti a Umění boje v interiéru Nové scény Národního divadla
- alegorie husitství na stanici metra Želivského – bronzový, 3,5 m vysoký reliéf znázorňující (zprava) Jana Želivského, Jana Husa, Jana Žižku a ženu s chlapcem-práčetem)
- plastiky Milicionář a Antonín Zápotocký
- cyklus Lidice – pískovcové reliéfy v glorietu/amfitu lidického památníku
- společně s Janem Kavanem vytvořil bronzové dveře s plastickou výzdobou od Síně Sovětské armády v Národním památníku na Vítkově
- návrh pamětní stokoruny k 100. výročí narození Antonína Zápotockého (1984)
- komorní plastiky a medaile…
- busta Vítězslava Nezvala v Dalešicích
Galerie
-
Jan Neruda na Petříně v Seminářské zahradě -
Busta Emy Destinnové na Kaiserštejnském paláci -
Sádrový návrh sousoší bratří Čapků -
Busta V. Nezvala
-
Alegorie husitství na stanici metra Želivského
Odkazy
Reference
- ↑ Historie a současnost VŠUP. www.vsup.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-26.
- ↑ http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/kaiserstejnsky_palac
- ↑ Fotogalerie cyklu Lidice (nutno odrolovat)
- ↑ http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/narodni_pamatnik_na_vitkove
- ↑ Vyhláška č. 66/1984 Sb., o vydání stříbrných pamětních stokorun k 100. výročí narození Antonína Zápotockého[nedostupný zdroj] (formát PDF, v souboru strana 5)
- ↑ http://www.dedictvivysociny.cz/kultura/osobnosti-51/stopy_slavnych_osobnosti-15/?id=473
Literatura
- Medailon, in: Bechyňský městský zpravodaj, září 2007, str. 2, dostupné on-line[nedostupný zdroj] (formát PDF)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Simota na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Simota
- Jan Simota v informačním systému abART
