Gaston Couté

V dnešní době je Gaston Couté tématem na rtech každého. Ať už kvůli svému významu v sociální sféře, jeho dopadu na ekonomiku nebo jeho vlivu na populární kulturu, Gaston Couté upoutal pozornost velkého počtu lidí po celém světě. Tento jev není překvapivý, protože Gaston Couté má řadu vlastností, díky kterým si zaslouží studium a zájem ze strany akademiků, odborníků i nadšenců. V tomto článku do hloubky prozkoumáme některé z nejvýznamnějších aspektů Gaston Couté, analyzujeme jeho důležitost dnes a jeho potenciální dopad v budoucnu. Prostřednictvím přísné a vyčerpávající analýzy se budeme snažit osvětlit toto vysoce relevantní téma a nabídnout komplexní vizi, která čtenářům umožní lépe porozumět jeho rozsahu a významu.

Gaston Couté
Narození23. září 1880
Beaugency
Úmrtí28. června 1911 (ve věku 30 let)
10. obvod
Příčina úmrtítuberkulóza
Místo pohřbeníMeung-sur-Loire
Povoláníbásník a šansoniér
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gaston Couté, Villon XIX. století, (23. září 1880 Meung-sur-Loire28. května 1911 Paříž) byl francouzský básník a šansonier.

Narodil se v rodině mlynáře, ze školy odešel před maturitou. Pracoval jako pomocný úředník na finančním úřadě v Orléans, později pak v místních novinách Le Progrès du Loiret. Začal publikovat básně, některé psané v místním dialektu. Poté, co prezentoval svojí tvorbu pařížským umělcům se kterými se setkal na jejich turné, odchází roku 1898 do Paříže.

Po několika obtížných letech dosáhl určitého úspěchu a přednáší své básně po kabaretech. Spolupracuje s časopisem La Bonne Chanson Théodore Botrela. Přispíval také do anarchistických novin La Guerre Sociale a La Barricade. Zemřel roku 1911 na tuberkulózu.

Jeho básně do svého repertoáru zařadili např. Édith Piaf či Bernard Lavilliers. V roce 1957 po něm byla pojmenována jedna z ulic v Paříži.

Reference

  1. Smích a písně Montmartru. Příprava vydání Jan O. Fišer, Tomáš Vondrovic. Praha: Československý spisovatel, 1982. 224 s. (Klub přátel poezie). Kapitola Smích a písně Montmartru, s. 35. 

Externí odkazy