V současné době se František Josef Kinský (1879–1975) stalo tématem velkého významu a zájmu pro různé oblasti společnosti. Od akademické sféry po obchod, František Josef Kinský (1879–1975) upoutal pozornost mnoha lidí díky svému dnešnímu dopadu a relevanci. Technologický a společenský pokrok přispěl k růstu a významu František Josef Kinský (1879–1975) v současném životě, což vyvolalo nekonečné debaty, diskuse a analýzy na toto téma. To je důvod, proč se tento článek bude podrobně a kriticky zabývat významem František Josef Kinský (1879–1975) dnes, stejně jako jeho vlivem na různé aspekty moderního života.
František Josef Kinský | |
---|---|
Rodový erb Kinských | |
Majitel statku Kostelec nad Orlicí | |
Ve funkci: 23. září 1899 – 1949 | |
Předchůdce | Bedřich Karel Kinský |
Nástupce | statek i zámek znárodněn, po roce 1989 Josef Kinský |
C. k. komoří | |
Ve funkci: 1907 – 1918 | |
Panovník | František Josef I., Karel I. |
Nástupce | monarchie zanikla |
Vojenská služba | |
Hodnost | rytmistr v záloze |
Narození | 11. května 1879 Kostelec nad Orlicí Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 1. září 1975 (ve věku 96 let) Kostelec nad Orlicí Československo |
Místo pohřbení | Hrobka Kinských v Budenicích |
Titul | hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává) |
Choť | (1908) Marie Paulina, roz. z Bellegarde (1888–1953) |
Rodiče | Bedřich Karel Kinský (1834–1899) a Žofie Marie z Mensdorff-Pouilly (1845–1909) |
Děti | Josef Kinský František Antonín Kinský z Vchynic a Tetova Bedřich Karel Kinský z Vchynic a Tetova Alfons Kinský z Vchynic a Tetova Marie Žofie Kinská z Vchynic a Tetova |
Příbuzní | Marie Terezie Kinská z Vchynic a Tetova (sourozenec) Žofie Chotková (sestřenice) František Kinský a Antonín Kinský (vnoučata) |
Náboženství | římskokatolické |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Josef hrabě Kinský z Vchynic a Tetova (celým jménem německy Maria Franz Joseph Aloysius Ignatius von Nepomuk Paschalis Graf Kinsky von Wchinitz und Tettau; 11. května 1879 Kostelec nad Orlicí – 1. září 1975 Kostelec nad Orlicí) byl český šlechtic z rodu Kinských, držel čestného úřadu císařského a královského komořího.
Narodil se 11. května 1879 na rodovém zámku v Kostelci nad Orlicí jako syn politika Bedřicha Karla Kinského (1834–1899) a jeho manželky Žofie Marie z Mensdorff-Pouilly (1845–1909). Měl čtyři sestry. Po otci zdědil statek Kostelec nad Orlicí se zámkem.[pozn. 1]
V roce 1938 byl mluvčím delegace české šlechty, která se před podpisem mnichovské dohody dostavila 17. září 1938 na Pražský hrad k prezidentu Edvardu Benešovi. Přečetl tam Prohlášení příslušníků českých rodů vyjadřující podporu celistvosti republiky a obdobnou roli měl i 24. ledna 1939 při audienci u prezidenta Emila Háchy. V září 1939 pak podepsal Národnostní prohlášení české šlechty. V roce 1941 byla na jeho majetek uvalena vnucená správa.
Za války byl na podzim roku 1943 zatčen gestapem, vyslýchán v Pečkárně a šest měsíců vězněn v Praze a pak v Gollnowě v blízkosti Štětína.[pozn. 2] Třikrát po sobě dostal zápal plic. V červenci 1944 byl propuštěn poté, co se manželka silně angažovala a prosila o přímluvu u známých.
I po roce 1948 zůstal v Československu. V roce 1949 byl majetek rodu zestátněn, směli však bydlet ve dvou místnostech na zámku v Kostelci nad Orlicí. V roce 1951 byl František Kinský s manželkou vystěhován úplně. Bydlení si našel na faře v Kostelci, kde žil i po smrti své manželky až do roku 1975.[pozn. 3] Zámek se stal pracovištěm výzkumného ústavu živočisné výroby s chovem prasat.
Měl vysokou dvoumetrovou postavu a ráčkoval. Sbíral militancie – uniformy a obrazy s vojenskými scénami. Také rád ministroval v kostele.
Zemřel ve věku 96 let, zádušní mše se konala v kostele v Kostelci nad Orlicí. Tělo bylo uloženo do rodinné hrobky v Budenicích. Pohřeb byl za dohledu komunistické Státní bezpečnosti.
Ve Vídni se oženil 19. května 1908 s Marií Paulinou hraběnkou Bellegarde (13. 12. 1888 Maribor – 30. 7. 1953 Kostelec nad Orlicí), dcerou dlouholetého císařského nejvyššího kuchmistra Augusta Bellegarda a jeho manželky Henrietty Larischové z Moennichu. Manželka byla dámou Řádu hvězdového kříže (1908) a palácovou dámou. Narodily se jim následující děti:
Dcera Žofie se provdala do Německa v roce 1931, synové Bedřich, Alfons a František emigrovali po Únoru 1948. Syn Josef zůstal v Československu a v roce 1949 ho zatkla Státní bezpečnost, po Sametové revoluci restituoval majetek.