V dnešním světě se Enn Vetemaa stalo tématem velkého významu a zájmu velkého množství lidí. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho relevanci na pracovišti nebo jeho propojení s jinými aktuálními problémy, Enn Vetemaa je téma, které nenechává nikoho lhostejným. Proto je důležité analyzovat a porozumět do hloubky všem jejím aspektům a dimenzím, abychom mohli adekvátně řešit její důsledky a důsledky. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Enn Vetemaa s cílem nabídnout širokou a kompletní vizi tohoto tématu, které je dnes tak relevantní.
Enn Vetemaa | |
---|---|
Narození | 20. června 1936 Tallinn |
Úmrtí | 28. března 2017 (ve věku 80 let) Tallinn |
Povolání | spisovatel, scenárista, překladatel, libretista, hudební skladatel, autor sci-fi, dramatik a básník |
Alma mater | Tallinská technická univerzita |
Témata | literatura, filmová scenáristika, překladatelská činnost, drama, poezie a hudba |
Ocenění | Řád bílé hvězdy 4. třídy Řád čestného odznaku |
Politická příslušnost | Komunistická strana Sovětského svazu |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Enn Vetemaa (20. června 1936, Tallinn – 28. března 2017, Tallinn) byl estonský spisovatel literatury 2. poloviny 20. století – prozaik, dramatik i básník.
Enn Vetemaa vystudoval chemii na polytechnickém institutu v Tallinnu a krátce působil jako chemický inženýr ve výrobě. Následně však od technické kariéry přešel k umění. Na tallinské konzervatoři absolvoval obor skladba. Než se roku 1977 stal spisovatelem na plný úvazek, působil jako redaktor a kulturní činitel.
Do světa literatury vstoupil Enn Vetemaa jako básník počátkem 60. let, dnes je znám především svou prózou. Ještě v 60. letech vydal několik novel, které jsou detailními analýzami lidské osobnosti a chování. První z nich je novela Pomník (estonsky Monument) z roku 1965, jež popisuje konání sochaře kariéristy, který jako by tahal za pomyslné nitky a manipuloval svým okolím ke svému vlastnímu prospěchu. Kritizováno je zde předstírané omezování a podléhání konvencím bez ohledu na umělecký přínos či jiné společenské hodnoty. Druhou obdobně zaměřenou novelou je Hudlař (estonsky Pillimees) z roku 1967. Zde se jedná o psychologickou analýzu vyhrocenou tragickým příběhem nevděku a zrady osoby, která byla pro vývoj protagonistova života nepostradatelná. Zároveň dílo nabízí letmý pohled na způsob, jakým fungovala kultura SSSR, a na ty, kteří se kulturního dění účastnili. Ze druhé poloviny 70. let pochází tzv. malý román Snovači stříbrných snů (estonsky Hõbedaketrajad), který poukazuje na to, jak jsou různé posty obsazovány nedostatečně kvalifikovanými či neschopnými lidmi. Dílo je psáno z pohledu několika postav, je tedy zároveň sondou do jejich niter, jejich myšlenek a plánů. V roce 1979 vyšla kniha s názvem Ach tak... (v originále Ah soo…) popisující příběh člověka, který se i přes veškerou snahu být co nejprospěšnější zprotiví režimu a nedosáhne vytouženého povýšení. Všechna čtyři zmíněná díla, v češtině vydaná roku 1984 pod souhrnným názvem Snovači stříbrných snů, spojuje téma potrestané touhy dosáhnout něčeho víc. Všichni jejich protagonisté se pohybují v oblasti kultury. Příběhy jsou rovněž zasazeny do stejné éry – Enn Vetemaa v nich popisuje život v poměrech sovětského Estonska ve druhé polovině 20. století, navíc klade důraz na některé negativní lidské vlastnosti, které se vlivem režimních praktik ještě umocňují. V novelách se řeší i problém alkoholismu.
Zvláštní místo v próze Enn Vetemaa zaujímají humorně laděné knížky vystupující proti fenoménu pseudovědy, resp. přeceňování vědy. Klíč k určování rusalek neboli Úvod do naiadologie (v estonském originále Eesti näkiliste välimääraja) obsahuje soupis a precizní popis smyšlených tvorů, kteří spadají do kategorie rusalka, setříděný do hierarchie podle čeledí, včetně podskupin. Soupis je také doplněn o úvodní kapitoly do tematiky, etické poznámky a další části běžně obsažené v odborné literatuře. Mystifikačnímu účelu knihy je podřízen také použitý jazyk.
V 80. letech psal také divadelní hry různých žánrů. Z nich byla do češtiny např. přeložena hra Večeře pro pět (estonsky Õhtusöök viiele). Jedná se o sociálně-psychologické drama o třech dějstvích doplněných Závěrem. První dějství je založeno na dialozích manželské dvojice plných ironických poznámek. Širší rodinné vztahy gradují pak v dějství druhém, třetí je jakousi groteskní dohrou dříve vzniklé situace, která navozuje pocit smíření. Závěr však naděje na smír vyvrací.
Za jednotící prvek díla Enn Vetemaa je možné považovat humor a ironii, přerůstající až v sarkasmus. V případě, že jim není dán větší prostor, objevují se alespoň ve formě krátkých vsuvek v textu.