V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Emil Lehmann. Od svých počátků až po své dnešní aplikace hraje Emil Lehmann důležitou roli v různých oblastech každodenního života. Prostřednictvím podrobné analýzy se ponoříme do různých aspektů, díky nimž je Emil Lehmann relevantním tématem hodným prozkoumání. Od jeho přínosů po jeho výzvy se budeme zabývat různými pohledy na Emil Lehmann a nabídneme komplexní pohled, který čtenáři umožní lépe porozumět jeho důležitosti v současném světě. Připojte se k nám na této vzrušující prohlídce Emil Lehmann a objevte vše, co toto téma nabízí.
Dr. Emil Lehmann | |
---|---|
Narození | 18. listopadu 1880 Trnovany u Teplic Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 22. srpna 1964 (ve věku 83 let) Drážďany Východní Německo |
Alma mater | Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze Zkušební komise pro učitelství na středních školách Německé univerzity v Praze |
Povolání | pedagog a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatel | Technická univerzita Drážďany |
Ocenění | Goethe Medal for Art and Science (1940) |
Politická strana | Národně socialistická německá dělnická strana |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Emil Lehmann (18. listopadu 1880, Trnovany u Teplic – 22. srpna 1964, Drážďany), byl středoškolský profesor, sudetoněmecký folklorista a etnograf, posléze jeden z vůdčích představitelů politického nacionalismu Sudetských Němců.
Emil Lehmann vystudoval germanistiku, národopis i filozofii v Praze, Heidelbergu a Berlíně. Následně začal působit jako středoškolský učitel. Byl činný v Liberci, v Ústí nad Labem, především však po řadu let působil na gymnáziu v Lanškrouně (v letech 1908–1922 a 1926–1929).
Lehmann byl neobyčejně pilným badatelem a plodným autorem, takže rychle vstoupil do povědomí v celých Sudetech. Některé jeho práce jsou dodnes cenným zdrojem informací o životě českých Němců v 18. a 19. století v českém pohraničí. S velkým zaujetím mapoval vlastivědu Hřebečska. Působil jako osvětový pracovník a redaktor. V Lanškrouně založil spolek pro vlastenecké bádání a vzdělávání, vydával díla J. M. Marciho a vedl edici Lanškrounské vlastenecké knihovny. Tiskem zde mimo jiné vydal dodnes ceněnou sbírku rodinných vzpomínek Josefa Benoniho.
Během let se Lehmann začal angažovat i v politice, čímž se význam jeho původně vzdělávacích aktivit začal posouvat do roviny ideologické a politické. Stal se bojovným německým národovcem. Národopisný výzkum sudetských Němců se pak v jeho pojetí logicky změnil ve zbraň, kterou používal k obhajobě svých čím dál radikálnějších názorů na sebeurčení Němců v českém pohraničí.
V roce 1935 byl Lehmann za svou proněmeckou propagandu stíhán československými úřady a odsouzen k jednomu roku žaláře. Před postihem ale uprchl do nacistického Německa. V následujících letech působil v Drážďanech jako čestný profesor folkloristiky. V učitelské dráze a veřejné národovecké činnosti pak pokračoval i během války.
Po roce 1945 žil v NDR. Mnohá jeho díla, jimiž do té doby obhajoval právo německého národa na jeho rozpínavost, nemohla být vydávána ani šířena. Veřejně se už příliš neangažoval. Zemřel v Drážďanech v roce 1964.