Dunajská škola je dnes široce diskutovaným pojmem a jeho význam je stále aktuálnější v různých oblastech společnosti. Toto téma zaujalo pozornost odborníků, akademiků i laické veřejnosti pro svůj dopad na naše životy. V tomto článku prozkoumáme Dunajská škola do hloubky, analyzujeme jeho původ, jeho vývoj v čase a jeho vliv v různých oblastech. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu podrobně prozkoumáme různé aspekty Dunajská škola a jeho význam v současném světě.
Dunajská škola (něm. Donauschule, Donaustil) je okruh malířů z první třetiny 16. století, které spojuje zejména zájem o romantické přírodní scenérie a příklon ke krajinomalbě.
Výraz "Dunajská škola" se vztahuje k místu působení - hornímu povodí řeky Dunaj v Rakousku a Bavorsku, kde se střetávaly vlivy italské a nizozemské (vlámské) renesance. Znamená podobné stylistické rysy uměleckých děl, nikoli společný původ nebo výtvarné školení. Významnými centry Dunajské školy byly kláštery v Zwettlu, St. Florianu, Melku nebo Klosterneuburgu. Termín Donaustil užil poprvé roku 1892 Theodor von Frimmel.
Dunajská škola spojuje prvky pozdní gotiky a renesance. Od ostatních malířů, řazených k tzv. Severské renesanci, se odlišila opuštěním zájmu o detail a příklonem k větší malířskosti v podání krajiny. Malíři dunajské školy byli prvními, pro které se stala hlavním a autonomním tématem obrazu samotná krajina. Krajinné scenérie s hlubokou a vzdušnou perspektivou, svěží barevností a romantickou atmosférou v jejich dílech tvoří složku, která je rovnocenná figurálním kompozicím. Religiózní náměty se v jejich podání expresivitou blíží raně renesanční německé malbě (Matthias Grünewald).
Někteří z malířů byli autory originálních grafických listů - nejčastěji dřevořezů a leptů, které sloužily jiným umělcům jako předlohy sochařských reliéfů (Monogramista IP).