Antonín Truhlář

Dnes má téma Antonín Truhlář ve společnosti velký význam. S pokrokem technologie a neustálými změnami ve světě se Antonín Truhlář stal bodem zájmu mnoha lidí. Ať už je Antonín Truhlář kulturní fenomén, vědecký objev nebo historická postava, jeho vliv na naše životy je nepopiratelný. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Antonín Truhlář a jeho vliv v různých oblastech a poskytneme širokou a obohacující vizi na toto téma, která nadále přitahuje pozornost publika po celém světě.

Antonín Truhlář
Antonín Truhlář
Antonín Truhlář
Narození5. listopadu 1849
Lično
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí10. září 1908 (ve věku 58 let)
Praha-Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánípedagog a spisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Truhlář (5. listopadu 1849 Lično10. září 1908 Královské Vinohrady) byl český středoškolský profesor, literární historik a klasický filolog. Od roku 1873 vyučoval na českých gymnáziích, v roce 1901 se stal ředitelem pražského akademického gymnázia. Ve vědecké práci se zaměřil zejména na shromažďování, překlady, publikaci a popularizaci děl latinsky píšících českých spisovatelů humanistického směru (16. století).

Život

Navštěvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a Hradci Králové, poté vystudoval pražskou filosofickou fakultu. V letech 1873–4 suploval na gymnáziu v Litomyšli. V roce 1874 si doplnil zkoušku z klasické filologie, což mu umožnilo stát se řádným učitelem. Zhruba rok vyučoval na gymnáziu v Domažlicích, načež nastoupil na jičínské gymnázium vedené Františkem Lepařem. Od roku 1883 byl profesorem pražského akademického gymnázia, v roce 1901 byl jmenován jeho ředitelem.

Ve volném čase se zaměřil na literární historii, zejména české spisovatele humanistického směru ze 16. století. Velké úsilí i finanční prostředky věnoval na shromažďování starých, většinou latinsky psaných knih. Získané literární památky pak kompletoval (často se zachovaly jen zlomky) a kriticky zpracovával. Jeho snahou bylo, oživovat památku na dávno zemřelé autory. Pro svou generaci tak znovu objevil například prvního českého filologa Zikmunda z Jelení nebo zapomenutých 35 básníků, kteří latinsky opěvovali zemřelého Veleslavína.

Truhlář byl známý především v odborných kruzích. Ocenil jej Josef Svatopluk Machar (v Konfesích literáta), k jeho přátelům patřili Zikmund Winter a Alois Jirásek. Za vědeckou práci byl oceněn mimořádným členstvím v Královské české společnosti nauk (1888), řádným členstvím v České akademii (1890) a funkcí tajemníka III. třídy České akademie (1898).

Dílo

  • České literární práce Krištofa Mathebaea Bohdaneckého
  • Ezopovy Jana Albína Fabule a Brantovy rozprávky (1901)
  • František Šír : pokus životopisný (1882) – životopis bývalého ředitele jičínského gymnázia
  • O českých překladech z antických básníkův latinských a řeckých za doby střední (XV-XVIII. st.) (1885–7)
  • Politia historica M. Daniele Adama z Veleslavína
  • Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě (spoluautor)
  • Výbor z literatury české : Doba nová (1886 a několik dalších vydání)

Přispíval do Ottova slovníku naučného (pod zkratkou Thř), kde zpracoval například souhrnný přehled české literatury v hesle Čechy. Podílel se i na německy psané encyklopedii Die österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild.

Reference

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1847-1865 v Ličně, sign.90-4, ukn.5447, str.20. Dostupné online
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. a b c d Antonín Truhlář. Národní listy. 1908-09-11, roč. 48, čís. 251, s. 2. Dostupné online . 
  4. a b FLAJŠHANS, Václav. Antonín Truhlář †. Národní listy. 1908-09-12, roč. 48, čís. 252, s. 1. Dostupné online . 

Literatura

  • ŽLÁBKOVÁ, Ludmila. Antonín Truhlář (1849 – 1908), literární historik, editor humanistické literatury. Orlické hory a Podorlicko. Roč. 2005, čís. 13, s. 323–332. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-21.  Archivováno 21. 1. 2012 na Wayback Machine.

Externí odkazy