V dnešní době je Antonín Kapek tématem na rtech každého. Od svého dopadu na společnost až po různé důsledky, Antonín Kapek upoutal pozornost širokého spektra lidí po celém světě. Ať už mluvíme o jeho vlivu v politice, ekonomice, technologii nebo jakékoli jiné oblasti, Antonín Kapek se ukázal jako téma hodné analýzy a debaty. V tomto článku prozkoumáme některé z nejdůležitějších aspektů Antonín Kapek a co jeho přítomnost znamená pro budoucnost. Bezpochyby je Antonín Kapek tématem, které bude v nadcházejících letech nadále vyvolávat zájem a diskusi, a je klíčové pochopit jeho význam v současné krajině.
Antonín Kapek | |
---|---|
Antonín Kapek (Obrana lidu, 1971) | |
Narození | 6. června 1922 Roudnice nad Labem |
Úmrtí | 23. května 1990 (ve věku 67 let) Svinná |
Příčina úmrtí | oběšení |
Místo pohřbení | Hloubětínský hřbitov |
Povolání | politik a strojní zámečník |
Ocenění | Řád Vítězného února Řád rudého praporu práce |
Politická strana | Komunistická strana Československa (1945–1990) |
Funkce | poslanec Federálního shromáždění |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonín Kapek (6. června 1922 Roudnice nad Labem – 23. května 1990 Svinná) byl český politik a funkcionář KSČ, jeden z pěti lidí, kteří podepsali roku 1968 tzv. zvací dopis, a jeden ze strůjců následné normalizace, původním povoláním strojní zámečník. V letech 1949–53 vystudoval Fakultu strojního inženýrství ČVUT v Praze.
Od roku 1958 až do roku 1989 byl členem Ústředního výboru KSČ, tedy více než 30 let, od roku 1970 až do roku 1988 byl členem jeho předsednictva. V letech 1965 až 1968 vykonával funkci generálního ředitele pražského koncernu ČKD. Od roku 1964 až do roku 1989 působil také jako poslanec, nejprve v Národním shromáždění ČSSR, posléze ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění ČSSR. Působil také ve funkci vedoucího tajemníka městské organizace KSČ v hlavním městě Praze.
V roce 1968 byl jedním z kolaborantů, kteří podepsali a odeslali či předali generálnímu tajemníkovi KSSS Leonidu Brežněvovi jeden z tzv. zvacích dopisů. Sám podepsal i druhý předaný zvací dopis. Jednalo se o čin, který by mohl být posuzován jakožto trestný čin vlastizrady, ale nebyl za něj nikdy souzen ani jakkoliv potrestán. V 1. polovině 70. let byl veden dle tzv. Mitrochinova archivu jako důvěrník KGB pod krycím jménem Vít. Kontaktním důstojníkem KGB mu byl V. F. Jašečkin.
V roce 1989 byl nucen odstoupit ze všech svých stranických a veřejných funkcí, v únoru 1990 byl vyloučen z tehdejší KSČ. Ve Svinné, části obce Hlohovic na Rokycansku, se pak v seníku u své chalupy střelil do hlavy z revolveru ráže 9 mm, který dostal v roce 1972 od tehdejšího ministra vnitra Junga. Tento svůj první sebevražedný pokus přežil. Byl převezen do Rokycan, ošetřen a poté převezen na psychiatrickou kliniku FN v Plzni.[zdroj?]
Svůj život ukončil sebevraždou oběšením na své chalupě.