Ústní lidová slovesnost

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Ústní lidová slovesnost (ÚLS) je charakterizována jako jazykové projevy „běžného lidu“, tj. nikoli elitní sféry vzdělanců. Ústní lidová slovesnost vzniká od nejstarších dob, kdy ještě nebylo známo písmo, až do současnosti. Šířila se a rozvíjela se ústním podáním mezi všemi národy. Její počátky souvisejí s lidskou potřebou sdělovat si své zkušenosti s přírodou, vysvětlovat přírodní jevy, vysvětlit vznik světa a úkol člověka v něm atd.

Lidová slovesnost je součást folklóru.

Charakteristické rysy ústní lidové slovesnosti

• anonymita (není znám autor)
• kolektivnost (podílí se více autorů, není originální)
• všeobecná znalost (např. O Jeníčkovi a Mařence)
• účelovost (je zde účel)
• variabilita (existují různé verze)
• synkretičnost (spojuje různé žánry, nedodržuje pravidla)

Součásti ÚLS

• lidová próza – pohádky, legendy (jejich vřazení do ÚLS je ovšem sporné, mnohé legendy – a to i ty typické – jsou autorské, srov. např. Legendu aureu J. de Voragine), pověsti, pověrečné povídky, humorky, povídky ze života;
• malé folklorní žánry – přísloví, pranostiky, pořekadla, hádanky, zaříkání a zaklínání;
• textová složka – lidové písně;
• lidové divadlo – obřadní, obchůzkové, selské a loutkové hry;
• dětský folklor – říkadla, rozpočitadla, dětské hry a obřady;
• psaný folklor – nápisy či verše na domech, džbánech, kraslicích, šátcích apod.

příklady literárních žánrů v rámci ÚLS

Epika

• pohádka dělí se na akademickou (v syrovém stavu), klasickou (upravená, klasické charakteristické rysy) a moderní (nedodržuje pravidla; O. Wilde, H. Ch. Andersen, J. Wolker)

Klasická pohádka

                      - vymyšlený příběh
                      - střet dobrá a zla
                      - dobro vítězí (šťastný konec)
                      – kouzelné předměty (koberec, hůlka, …)
                      – kouzelné postavy (víla, vodník, aj.)
                      – magická čísla 3, 7, 9, 12
                      – často ponaučení
                      – úvodní a zakončovací formule (Bylo nebylo…, Za sedmero horami…, a žili šťastně až do smrti)
                      – není místní a časové určení

• pověst spojuje fantazijní prvky s reálnými

1. místní (O Daliborce) 2. historické (Dívčí válka) 3. o výjimečných lidech (O Bivojovi) 4. heraldické (o vzniku erbů a znaků) 5. démonické (O dvou bezhlavých z Nerudovy ulice) Lyrika

• píseň – spojení textu s melodií

             – pravidelná a rytmická stavba
             – refrén
             – dělí se na píseň pracovní, duchovní, vlasteneckou, milostnou a další
             – může být jak epická tak i lyrickoepická

• ukolébavka
• koleda

Lyriko-epika

• balada=literární žánr, který zachycuje stavy i děj, má tragický konec

Drama

• loutkové divadlo (Matěj Kopecký)
• lidová hra se zpěvy (nápodoba klasického divadla)

V období romantismu začala být ústní lidová slovesnost zaznamenávána písemnou formou – romantičtí autoři se jejím zapisováním snažili zachytit tzv. duši národa. Žánry ÚLS v českých zemích zaznamenávali především František Ladislav Čelakovský, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Leoš Janáček a jiní, na Morava zvláště František Sušil.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ústní lidová slovesnost na Wikimedia Commons